Lukáš Daňo 

Co tě přivedlo k cizím jazykům?

Prý ve škole existují dvě skupiny žáků – ti, co raději čtou, než počítají a ti, co to mají naopak – tak u mě vždy platilo to první, přestože dnes se na matematiku a chemii už nedívám skrz prsty, jako tomu bývalo na základní i střední škole. Po maturitě jsem se sám sebe zeptal: „Co tě ve škole kromě tělocviku vždycky nejvíc bavilo?“ Odpověď zněla „jednoznačně angličtina,“ na kterou mě rodiče dali vlastně už ve školce. Později jsem na střední měl povinnou němčinu a nakonec, už při studiu angličtiny a češtiny na Pedagogické fakultě Masaryčky, jsem se díky Erasmu v Lisabonu velmi intenzivně věnoval portugalštině.  

Máš nějaký speciální vztah k zemi, jejíž jazyk učíš?

Určitě ano. Víc jak půl roku jsem strávil průvodcováním v Londýně na atrakci v Queen Elizabeth Olympic Parku. Za tu dobu jsem tam tak navázal nějaká přátelství a mám za kým se vracet. Ve Spojeném království také vzniklo nebo se nachází spousta věcí, které mám rád, ať už jde o umění obecně nebo hudbu. Nedám dopustit na klasiku v podobě mých oblíbených kapel z heavy metalové, ale i modernější éry, britský humor (Red Dwarf je moje srdcovka), sporty (tenisový turnaj v All England Clubu, nejkvalitnější fotbal na světě v Premier League) nebo nádhernou krajinu na severu Anglie a ve Skotsku.

Jak začala tvá učitelská kariéra?

K učitelství mě to vždycky nějak táhlo. Děda léta přednášel na pedagogické fakultě a babička učila děti na prvním stupni. Asi i proto jsem to povolání nikdy nebral na lehkou váhu. Navíc mě odjakživa bavilo být v kontaktu s lidmi. Když mi proto babička po maturitě radila, ať si dám přihlášku na pedagogickou fakultu, řekl jsem si, že by to vlastně nemusela být špatná volba. A nebyla. Ukázala se být skvělou trefou. Díky babi!  O dva roky později už pak jen stačilo odhodlat se poslat životopis na lektorskou poptávku JŠ Jílek a už to jelo.

Co rád děláš, když zrovna neučíš?

Z předchozích odpovědí to kdekdo možná už tuší. Věnuju se hudbě a sportu, obojí aktivně i pasivně. Dále se rád hloubám a dloubám historií, čtu knihy, chodím za kulturou, sem tam se podívám na nějaký ten film nebo kratší seriál a samozřejmě se snažím nezanedbávat přátele v brněnských kavárnách a „škopkárnách“.

Co máš na své profesi nejraději?

Poznávání příběhů lidí. Jejich motivace ke vzdělávání. Často to bývá velmi obohacující. Dále pak když vidím, totiž vlastně slyším, ten progres. Když po probraném učivu, ve kterém si studenti ještě před chvílí nebyli vůbec jistí, najednou ztrácejí strach z chyby a pomalu si zažívají a posléze užívají správné použití dané problematiky. Jejich dobrý pocit a úsměv na tváři je pak pro lektora ta nejlepší zpětná vazba. 

Máš nějaký vzor?

Spousty. Ale zpravidla je to kdokoli české národnosti, kdo se dokázal prosadit u nás či ve světě v odvětví jakkoli prospěšném. Naštěstí je takových jedinců mnoho, jen se o většině příliš nemluví. Já se o nich ale rád dozvídám. Zmíním jedno jméno, na nějž jsem si právě vzpomněl. Jakub Hrůša.

Co se ti líbí v JŠ Jílek?

Přátelská atmosféra mezi kolegy, ze které podle mého pramení i celková pohoda v jazykovce a velmi přátelský přístup ke studentům. Všichni se známe a víme o sobě víc než jen to, že jsme „nějací kolegové“. Navíc jsem ještě nezažil, že by někdo odpověděl záporně na žádost o radu či pomoc a toho si velmi cením. Jsem také rád, že si soudržný kolektiv pravidelně utužujeme obvykle nějakým zajímavým neformálním shledáním. 

Máš hodně neobvyklého mazlíčka – co to je a jak se jmenuje? 

Pojmenoval jsem ji Nesty. Jde o druh strašilky, které lidé obecně znají jako pakobylky. V mém případě jde však konkrétně o strašilku australskou. Liší se od strašilek "větviček" tím, že části jejich těla připomínají listy a já tento druh hmyzu dřív neznal, proto když mě s nimi teta, od které jsem ji dostal darem, obeznámila, nemohl jsem si jejich druhové jméno zapamatovat. Strašilka mi nedávalo smysl a z nějakého důvodu jsem si zafixoval "nestrašilka", možná od hokejisty Andreje Nestrašila. Když jsem si to pak po nějaké chvíli zapamatoval, řekl jsem si, že z té mé zkomoleniny by "Nesty" vlastně bylo docela pěkné jméno.