Elena Kozáková

Co tě přivedlo k cizím jazykům?

Přestěhovala jsem se do Čech a cizím jazykem byla pro mě čeština. Když jsem se rozhodla v mezičase přivydělat pár korun pomocí ruštiny, přišla jsem vlastně k rodnému jazyku, ale z druhé strany. Bylo zajímavé, dívat se na samozřejmé pro mě věci cizíma očima. Na začátku jsem si připadala jako stonožka, která si zamyslela, jak vlastně chodí a málem spadla. A během hledání nejlepší cesty pro vysvětlení ruštiny, jsem se naučila český jazyk tak, že teď už učím i češtinu pro cizince. 

Máš nějaký speciální vztah k zemi, jejiž jazyk učíš?

Rusko je moje vlast. Mám ho ráda a také ráda o něm povídám svým studentům. A také i Česko je po těch letech, co jsem tady, je pro mě rodná země. Pro cizince, kteří se teprve přistěhovali, se snažím popsat, co je na Česku tak skvělého, že stojí za to tady zůstat, a proto se naučit jazyk. 

Jak začala tvá učitelská kariéra? 

Učitel bylo moje první povolání ještě v Rusku. Diplom jsem sice měla, ale do školy jsem se nikdy nedostala. Absolvovala jsem druhou vysokou, také v Rusku, a myslela jsem si, že strávím život za knížkami – věda v humanitním oboru, nebe pro knihomola :) Ale pak se mi v životě změnilo úplně všechno: nová země, nové jazykové prostředí, nový pohled na svět. Tak abych měla nějakou kotvu, vrátila jsem se na známou půdu, totiž k učitelství, i když již na nové úrovni.

Co rád/a děláš, když zrovna neučíš?

Když zrovna neučím jazyky ráda pro změnu učím matiku :) Je to jen kroužek matiky pro předškoláky. Nenašla jsem nic podobného pro dceru, tak jsem se rozhodla pro ní to zřídit. A je to skvělé nacházet paralele mezi matematikou a jazyky. 

Co máš na své profesi nejraději?

Nejhezčí pocit je, když se mi podaří zorganizovat materiál tak, aby student přišel na všechno sám, aby mu to blýsklo. Učitel podle mě není ten, kdo jen předává znalosti, v dnešní době znalosti padají z nebe samy. Nejvíc se mi v mé profesi líbí, že můžu být tak trochu režisér, který dává studentům možnost během hodiny zahrát něco nového, například člověka, který je naprosto svůj v cizím jazykovém prostředí. 

Máš nějaký vzor?

Můj vzor je pan profesor z mé alma mater. Přednášel nám teorii kultury a současnou filosofii. Během přednášky nepoužíval žádné zápisy, měl všechno v hlavě. A celá lekce byla ideálně strukturovaná a přesně načasovaná. Když se připravuji k lekcím, snažím se nastavit laťku stejně vysoko.

Čím se podle tebe JŠ Jílek liší od jiných škol? 

Naše škola je unikátní. S jinými školami vůbec nejde srovnat. Škola, které opravdu záleží jak na klientovi, tak na lektorovi. Je to opravdový tým, kde se mezí sebou znají všichni, a to jak osobně, tak i profesionálně. Neustále pořizujeme školení, návštěvy v hodinách kolegů, abychom se přiučili nové triky ve výuce a stali se tak ještě lepšími učiteli. A také je to jediná škola, kde pro lektory je průhledný samotný chod školy, kde každý lektor ví, co je za celou tou administrativou. Vyžaduje to více zodpovědnosti, ale je to jen ve prospěch. Všem, škole, lektorům, klientům. Je to opravdový drive být mezi jílkovci :)

Co je podle tebe na výuce jazyků nejdůležitější a proč?

Jdu na všechno možná až moc logicky :) Nejdůležitějším podle mě je ukázat, že jazyk je stavebnice. Dá se ji rozebrat na části a potom znovu poskládat. Když se neznámo nového jazyka stává průhledným díky jasným konstrukcím, dá se na to navléct i slovní zásobu.

Co dáváš studentům a co dávají oni tobě?

Dávám studentům pocit sebejistoty. Můžou být jistí, že minimálně v okruhu slovní zásoby a mluvnice, kterou probíráme zrovna v této hodině, jsou naprostí mistři. Vždy poukazuji na to, že tento konkrétní úkol se povedl, že tato konverzace dnes byla perfektní. A když se podařilo teď, podaří se i příště, když ten okruh se o něco rozšíří. Studenti ze své strany mi dávají motivaci věnovat se něčemu nad obyčejný, rutinní rámec: když tolik lidí vychází ze své komfortní zóny (cizí jazyk podle mě je takovým výstupem), tak to bych měla dělat i já. Jsem fascinovaná z každého svého studenta, a každý nový kurz vyvolává ve mně touhu po něčem novém v mém vlastním životě.

Máš nějaký jazykový trapas?

Určitě, každý v cizím jazyce plácne něco trapného. U mě to nebyl vyloženě trapas, ale důvod pro srandu. Pro zlepšení výslovnosti v češtině každý večer jsem četla nahlas nějakou knížku. Tentokrát to byl Harry Potter, dramatický okamžik, kdy Harry potřeboval vykouzlit Patrona, ale z konečku hůlky se mu kouřil jen bledý stín…

Ale v mém případě se z dramatu stala komedie, protože místo „koneček“ přečetla jsem … no, velice podobné slovo, ale s jinou koncovkou :) (Chudák Harry, co všechno musel udělat, aby zvítězil nad zlem)