Anna Šurganová

Co tě přivedlo k cizím jazykům? 

Řekla bych, že dětská zvědavost. Můj tatínek se dlouhá léta sám učil anglicky i německy s pomocí knížek pro samouky a nahrávek a mě dost fascinovalo, když jsem to slyšela a pak, jakmile to bylo možné, nám doma pořídil satelit a já už jako čtyřletá koukala na RTL a Cartoon Network o víkendových ránech, i když jsem neměla ponětí, o co tam přesně jde. A když já začnu něco dělat, tak to pořád chci dotáhnout co nejdál, takže se učím pořád, ale v pár jazycích mám již i kapacitu posouvat své vědomosti dál a tak to dělám. 

Máš nějaký speciální vztah k zemi, jejíž jazyk učíš? 

K Itálii budu asi vždy pociťovat zamilovanost. Roční pobyt v Janově, kde jsem se italsky doopravdy naučila, mi změnil život. Alespoň jednou ročně mám touhu se tam vypravit, projít se po známých místech, třeba v Benátkách, nebo i objevit něco nového. USA a Kanada mě zase táhnou jako dítě vyrůstající v devadesátých letech na všechny extrémy a specifika, které jsem viděla v seriálech a filmech a taky na úžasnou přírodu. Prozatím jsou pro mne nesplněným cestovatelským snem.

Máš nějaký vzor? 

Nemám jeden konkrétní vzor, ale potkala jsem a pořád potkávám spoustu inspirativních lidí.  

Jak začala tvá učitelská kariéra? 

To bylo tak... Když mi bylo asi 10, o letních prázdninách jsem terorizovala mladší sestru hraním se “na školu”  To mi všichni říkali, že doufají, že nebudu opravdu učitelka… Až na vysoké škole, u studia italštiny, ke které mě zavál osud, se v hodině vyučující zeptala, jestli tam nemá někoho ze Slovenska, že se nějaký Ital shání po soukromé lektorce. Kdo měl asi o to zájem? Takže jsem začala vlastně úplně z jiného jazykového konce. Bylo zábavné studovat všechny možné koncovky, které mají slovenská slovesa. Rodilí mluvčí se učí jen jednoduché -ť a více neřeší. To jsem poprvé pochopila, že učit rodný jazyk cizince není jen tak, pokud člověk nemá nastudované postupy.

Co ráda děláš, když zrovna neučíš?

Tančím, čtu, procházím se v přírodě, učím se nové věci.

Kdybys byla zvíře, jaké zvíře bys byla? 

Asi veverka  Pořád shromažďuji a skladuji věci, které zaručeně v budoucnu využiji - materiály, jídlo, oblečení, online kurzy…

Máš nějaké motto? 

Mám spoustu mott. Ty si taky shromažďuji  Asi nejvíc mnou rezonuje citát od Gándhího: “Buď změnou, kterou chceš vidět ve světě.” Zkušenostmi jsem se naučila, že inspirovat ostatní je mnohem přijatelnější cesta než neustále upozorňovat jiné na chyby a říkat jak by věci měly fungovat.

Jaký je podle tebe ideální učitel?  

Obecně člověk, který je schopen dát každému studentovi to, co potřebuje, a to je těžké, hlavně ve skupinových kurzech.  

Co dáváš studentům a co dávají oni tobě?

Pro obojí jistě platí ENERGII. Mám ji na rozdávání a setkávání a interakce s lidmi mi poskytuje její neustálý přísun. Taky jim doufám dávám dostatek motivace k samostatné práci.

Máš nějaký jazykový trapas? 

Určitě nejeden, jako každý, kdo se někdy cizí jazyk učil. Vybavuji si situaci, když jsem žila v italském Janově, kam jsem na rok odjela bydlet a měla jsem akorát základ pár lekcí z učebnice pro samouky. U jídla se mě zeptali, co chci k pití a já, neznalá informace, že v italštině, podobně jako v angličtině, název Coca Cola zkracují na první část Coca, jsem krásně “italsky” pronesla “colla.” (tzn. lepidlo). Znělo to italsky, bylo to italsky, akorát něco trochu jiného  Naštěstí lepidlo si nechali na jiné účely.