Kristina Alešová | Lektorský tým | Jazyková škola Jílek Brno
608 33 22 10 kancelar@jsjilek.cz Dnes 9:00 - 12:00 - celý týden

Kristina Alešová

Kristina Alešová

U Jílka z vás udělají profesionála

Kristinu vedla k angličtině od mala teta a s ní i zbytek učitelské rodiny. Cestovala po Anglii, dostala se k průvodcování a kromě vystudovaného překladu si chce dodělat také učitelství, které bere jako svůj životní cíl. K Jílkovi se dostala díky Michalu Vojkůvkovi a od začátku si nemůže vynachválit prostředí, na kterém jí vyhovuje přátelskost a profesionalita. "Člověk musí něco udělat pro to, aby tady mohl být," říká s úsměvem.

 

Čím jsi chtěla být, když jsi byla malá?

Původně jsem chtěla být veterinářka. Ale maminka mi pak řekla, že se budu muset „hrabat kočičkám v bříšku“ a vyléčila mě z toho strašně rychle. (smích)

 

Hned potom ses rozhodla pro jazyky a učení?

K jazykům jsem měla blízko už od mala. Moje tety jsou učitelky a obě moje sestřenice taky, takže až na moji maminku je celá rodina učitelská. Jedna ze sestřenic bydlela dlouhou dobu u nás a vedla mě k tomu, že Anglie a všechno kolem ní je strašně super. Pořád tam jezdila a občas mě brala s sebou. Postupně mě taky zasvětila do průvodcování. Vlastně si ze mě vychovala svou kopii.

 
Měla jsi nějaký učitelský vzor, když jsi měla tolik učitelek v rodině?

Měla. Je to můj angličtinář ze střední. Pochází z Belgie a nikdy na nás v hodinách nepromluvil česky. Když jsem přišla ze základky, měla za sebou čtyři roky angličtiny s poměrně nekompetentním vedením, což jsme si všichni zažili (smích). Najednou, i když jsem excelovala na základce, jsem neuměla dát dohromady větu ve třídě, kde se nemluví česky. Půl roku jsem tam koukala jak buk. Nevěděla jsem, nerozuměla jsem a jediné, co jsem odpovídala, bylo: „I don’t know.“ A za půl roku se to zlomilo. Donutil nás zvyknout si, a když pak naše třída odcházela z gymplu, uměli všichni na výbornou.

Kamarádi vždycky říkali, co všechno jim dala práce tady, jak profesně strašně vyrostli. Povídali o tom, jak sem přišli coby studentíčci, kteří nevěděli pořádně kde začít, a díky soustavě školení se z nich stali profesionální lektoři.

 

Dokážeš si představit sebe, jak učíš někde na střední a používáš stejnou metodu?

Ráda bych to zvládala, ale asi mi to nejde až tak úplně. Hlavně jsem ale zjistila, že na nižších úrovních se vyplatí občas tu češtinu použít. Nicméně jsem absolvovala učitelskou praxi u našeho Belgičana a v jedné jeho třídě se mi studenty podařilo rozmluvit. Takže věřím tomu, že s trochou pomocí češtiny, je to ideální kombinace a myslím, že se dá dojít do stavu, kdy budou anglicky rozumět a nebudou českou berličku potřebovat.

 

Myslíš, že když by se takhle učilo všude, tak by se angličtina zlepšovala?

Věřím tomu, že když učitelé budou kompetentní v tom, co dělají a budou umět anglicky, a věřit v to, že učení má smysl, tak můžou učit jakkoliv a dojdou k cíli. Nemá smysl pasovat moje metody na někoho, komu nesedí.

 

Líbila by se ti drilová metoda ve státních školách?

Jako jediná metoda ne. Stačí si představit, že by děcka šest let jenom drilovaly (smích). Ale jako výpomoc určitě. Je to metoda, která je běžně užívaná desítky až stovky let (v latině) a taky to fungovalo. Má svoje místo, ale není jediná na světě. Navíc se nebavíme o té specifické formě, která se učí u Jílka.

 

Říkala jsi, že jsi absolvovala učitelskou praxi. Studuješ pedagogiku?

Studovala jsem učitelství angličtiny pro střední školy na filosofické fakultě a mám vystudovaný překlad angličtiny pro komerční účely.

 

Jak ses dostala od překladu k učení?

Začala jsme dělat oba obory zároveň. Jen to učitelství trvá trošku déle. (smích) Překlad jsem brala jako obrovskou výzvu. Nevěřila, že tu školu můžu dodělat a ještě se překladu věnovat v praxi. Na tu zatím příliš nedošlo, ale školu jsem bez větších problémů zvládla.
Učení je pro mě potom něco, čemu se chci věnovat. Navíc v kombinaci s překladem je to ideální a zvyšuje se tím šance na uplatnění.

 

Jak dlouho se jazykům věnuješ?

Angličtinu jsem začala dělat někdy v deseti letech na základce. Na gymplu jsme měli velké možnosti profilovat se v předmětech tak, jak jsme chtěli. Ve finálním roce jsem měla třetinu předmětů jazyky – učila jsem se ruštinu, angličtinu, němčinu a francouzštinu.
Dneska zvládám číst německy, zvládnu azbuku a po donucení promluvím i francouzsky! (smích) V podstatě jsem němčinu a francouzštinu od maturity nepoužila, ale strašně ráda bych si to všechno zase oživila. Jen není čas a kvůli tomu ani chuť.

 

Na co by ses chtěla zaměřit?

Radši napřed němčinu a pak francouzštinu. Vlastně bych pak třeba i ráda další jazyk učila, ale musela bych se do toho dostat. Nemohla bych jít učit s vědomím, že z toho moji studenti nemají dostatečně velký zisk.

 

Jak ses dostala k Jílkovi?

K Jílkovi jsem se dostala přes kamarády Michala Vojkůvku a Ondru Borského. Oba o Jílkovi vždycky hrozně krásně mluvili. Co všechno jim dala práce, jak profesně strašně vyrostli. Povídali o tom, jak sem přišli coby studentíčci, kteří nevěděli pořádně kde začít, a díky soustavě školení se z nich stali profesionální lektoři. Ví, co dělají, studenti je mají rádi a mají hlavně výsledky. A já jsem věřila, že Jílek dokáže udělat něco podobného se mnou. Takže jsem teď v procesu transformace. (smích)

 

Jaký byl tvůj první dojem, když jsi sem přišla?

Super! Asi bys to chtěl rozvést, co? Mně se tady hrozně líbilo od prvního momentu. Kancelář a vstupní prostor jsou prostě úžasná dvojka. Pořád se mi to líbí, pořád sem ráda chodím. Když si vzpomenu na ten první vhled ze dveří, tak to na mě působilo stejně dobře poprvé, jako to působí teď. A samozřejmě lidi jsou tu úžasní.

 

Jak jsi vnímala pohovor?

Strašně se mi to líbilo. Zároveň z toho bylo vidět, že je to tady přátelský prostředí, že noví lidi jsou tady vítaní. Na druhou stranu je ale vidět, že se od nich něco očekává. Tenhle přístup je mi strašně blízký, protože člověk musí něco udělat pro to, aby tady mohl být. Ale když už se naučí pracovat způsobem, který je firmě vlastní, tak ho okamžitě ostatní vezmou mezi sebe. Je součástí kolektivu, a i když hned není takový profesionál, nemá tolik zkušeností a nemůže se měřit se zkušenějšími kolegy, tak ho okamžitě všichni berou jako jednoho z nich, což úžasná věc.

 

Co samotné školení?

V době školení jsem měla intenzivní součást své vlastní univerzitní části učitelského vzdělávání, takže se na to na mě najednou valilo ze dvou stran. Na jednu stranu hrozně brutální a na druhé byly rychle vidět pokroky. Když srovnám to, co jsem věděla o učení rok před tím, tak je to obrovský propastný rozdíl.

 

Jak se ti líbí dril?

Myslím, že je to skvělá forma, která pomáhá studentům usadit si základní gramatická pravidla, která každý jazyk má. Během zácviku jsem chodila na náslechy k Peťovi Sedlákovi na francouzštinu. Šest let jsem ji neviděla a najednou jsem sledovala, jak si dril bere struktury, které mi někde plavou v hlavě, a usazuje je do jasných konstrukcí. Viděla jsem na sobě, že mi to dělá dobře, a že to má smysl pro studenty. Díky tomu vím, v čem přesně ta metoda dokáže pomoct.

 

Mluvila jsi o dobrém kolektivu a příjemné atmosféře. Udržuješ ji i na hodinách?

Já doufám, že ano (smích). Mám ráda, když se na hodině pobavíme, když je z učebny slyšet smích, a když ti lidi odchází dobře naladění i po třech hodinách vyčerpávajícího drilu s úsměvem. Neformální přístup je fajn, ale záleží vždycky jak moc. Lidem pořád vykám, dokud mi nenabídnou tykání. Nepotřebuji se družit víc, než je studentům libo. Na druhou stranu jsem ráda, když mě berou jako partnera a ne jen jako člověka za katedrou.

 

Čemu se věnuješ mimo učení?

Od osmnácti let průvodcuju. Jezdím hlavně do Irska, Skotska, Anglie, občas nějaké německé město. Jezdím hlavně se školními zájezdy. Na těch mě baví kontakt s mladými lidmi. Mají mnohem otevřenější pohled na cizinu, než mají jejich rodiče. Částečně je to tím, že zájezd neplatili a nemají ten pocit že „teď jsme si zaplatili dvacet tisíc a chceme vidět a vědět všechno a zničíme se na tom!“. Ti mladší to berou tak, že se třeba i něco dozví a zapamatují. Je vidět, jak nasávají atmosféru a vnímají všechno to, co je jiné.

 

Co koníčky?

Já jsem gamer. (smích) Ráda si zahraju počítačovou hru, ráda se podívám na anglický seriál. Ráda se podívám na seriál a u toho štrikuju, hraju nebo dělám ještě něco dalšího, protože mě nebaví dělat jen jednu věc (smích). Většinu času teď trávím u počítače, což bych ráda změnila a začala se zase věnovat sportu nebo chodit cvičit. Nějakou dobu jsem se rekreačně věnovala irskému tanci – ale žádný Lord of the Dance! Prostě to chce občas se pohnout. Ráda bych se taky vrátila ke hraní na housle, ale kdo ví, jak to všechno dopadne.



Máte nějaké dotazy? Napište nám!

JÍLEK

Jazyková škola

Štefánikova 2

602 00 Brno

Jazyková škola Jílek - Brno

Jací jsme a o co usilujeme


V Jazykové škole Jílek pohlížíme na jazykové kurzy očima studentů. Vše, co děláme, je zaměřeno na to, abyste dosáhli maximálního pokroku, cítili se příjemně a pozitivně motivováni. Jen tak může být výuka jazyka dlouhodobě efektivní a smysluplná. Díky více jak dvacetileté praxi nabízíme osvědčený a komplexní systém vzdělávání postavený na propojení drilové a komunikativní metody, který zajišťuje studentům ty nejlepší výsledky. Jazykové kurzy u nás probíhají celoročně ve třech semestrech.