Katarína Gazdíková | Lektorský tým | Jazyková škola Jílek Brno
608 33 22 10 kancelar@jsjilek.cz Dnes 9:00 - 12:00 - celý týden

Katarína Gazdíková

Katarina Gazdíková

Španělština je jako hudba. Když ji slyším, zavírám oči a nechávám se unášet

Katarína je přesně ten typ učitele, který jazyk nejen učí, ale přímo jím žije. Kromě španělštiny se věnovala také italštině, angličtině a různým slovanským jazykům včetně ruštiny. K učitelství ji to táhlo už od dětství a nakonec se rozhodla zakotvit právě u Jílka. “Nad člověkem tu není žádný drsný nadřízený, který by všem rozkazoval. Naopak cítím už od začátku podporu ze všech stran,” vysvětluje Katarína největší pozitivum, které ji u Jílka drží.

 

Čím jsi chtěla být, když jsi byla malá?

Asi učitelkou, nedokážu si vybavit, že bych měla někdy jiný sen. Vždycky mě to k učitelství táhlo a nedokázala jsem si připustit jinou variantu. Hodně se na tom asi podílel i fakt, že mám tři mladší bratry, o které jsem se musela dřív starat a místy je i vychovávat.

 

Věděla jsi, že budeš učit jazyky? Co tě přivedlo ke španělštině?

Ke španělštině jsem se dostala náhodou. Moje teta pracovala v Itálii a tak jsem se začala už na základce učit italsky, což mě hrozně bavilo. Jenže pak se ukázalo, že na střední se italština neučí a já si musela vybrat něco nového. Sáhla jsem po španělštině, která se mi zdála italštině nejbližší. Vůbec té volby nelituju, protože jsme měli úžasnou učitelku, která tím jazykem žila.

 
Našla jsi v ní svůj učitelský vzor?

Dalo by se říct, že mě hodně ovlivnila a sílila díky tomu moje tendence být učitelkou. Jen jsem ještě pořád netušila, že budu jednou učit zrovna španělštinu. (smích) Španělštinářka na střední mě ale nadchla tím svým přístupem. Španělština pro ni byla všechno a vlastně i trochu jako Španělka vypadala! Snažila se nám v hodinách prezentovat i věci spojené s obyčejným životem ve Španělsku. Bylo to hodně zaměřené na praxi a to mě bavilo.

Postupně jsem si během školení zvykala a hned po prvním odučené hodině jsem si říkala, že mi sedí neskutečně sedí!

 

Takže ses po střední rozhodla jít studovat rovnou španělštinu?

Přesně tak, studovala jsem ji na Masarykově univerzitě a nemůžu o tom studiu říct vůbec nic špatného. Jsou lidi, co si na ně stěžují, ale mně sedla výuka i vyučující. Po jedné hodině nejmenovaného profesora jsem pak seděla a říkala si: “Já se zamilovala!” (smích) Navíc jsem byla během studia na Erasmu v Madridu a to byla taky neuvěřitelně přínosná zkušenost. Výborně se ti při tom usadí jazyk a prostředí. Jela jsem tam navíc s tím, že nechci být v kontaktu s lidmi z Erasmu a nechce se mi mluvit anglicky, protože se jedu učit španělštinu. Bydlela jsem dokonce u rodilých mluvčí.

 

Nechyběl ti kontakt i s někým jiným než jen s rodilými Španěly?

Bylo to v době, kdy jsem se ze Slovenska přestěhovala do Brna a byla jsem najednou taková strašně kosmopolitní díky univerzitě (smích). Ze začátku to sice bylo těžké, protože  člověku je smutno, ale ke konci už to byla neuvěřitelná pohoda. Strašně mi tam chybělo nějaké osobní sdílení. Někomu něco říkám, a Španělé mají takový zvláštní zvuk - chmpf. Skoro jako ofrknutí, co my děláme, když nás někdo obtěžuje. Ne to soustrasné hmmm a pokývání hlavou. Vůbec to nepůsobí dobře, když někomu deset minut vysvětluješ, jak je člověk zdeptaný, čekáš porozumění a soucit, a místo toho chmpf . (smích)

Pozitivní bylo třeba objevování jejich kultury stravování. Tady má člověk na jídlo deset patnáct minut, ale ve Španělsku máš čas, který sdílíš s ostatními právě při jídle. Tady bych to praktikovala taky ráda, ale přijdeš domů a za těch patnáct minut už se pomalu umyje nádobí. (smích)

 

Takže tě zajímá nejen španělština, ale i španělská kultura?

Třeba pokud jde o jídlo určitě, ale na literaturu vůbec nejsem. Nejvíc mě prostě baví ten jazyk a lidi. Fascinují mě už samotné větné konstrukce. Když přijdu do Španělska, tak je pro mě  španělština jako když někdo miluje hudbu. Zavřu oči, nechám se unášet. Když někoho slyším mluvit španělsky, tak moje duše plesá a povznáší se můj duch. Stačí vystoupit s letadla a už poslouchám, co kde kdo říká a pak si říkám: ”Aha, proč to řekl takhle? Proč nepoužil tuhle konstrukci?” A tak, prostě jazykovědná deformace. (smích)

 

Neuvažovala jsi o jiných jazycích?

Na chvíli jsem se vrátila k italštině, pak jsem zkusila polštinu, jeden rok jsem dělala ruštinu, chorvatštinu, ale například francouzština je pro mě nepopsaná kniha. Nemůžu se dostat do té jejich výslovnosti. (smích) Když jsem šla do Brna, tak jsem se ale hlásila i na angličtinu, ale tam mě nevzali. Říkala jsem si tehdy, že se na ni dostanu třeba o rok později. V Brně jsem ale bydlela se Zuzkou Alcnauerovou a když jsem viděla, co se učí na anglistice, byla jsem ráda, že se mě to netýká. (smích) Zuzka z toho byla nadšená, ale já bych španělštinu nevyměnila.

 

Takže o Jílkovi ses dozvěděla přes Zuzku?

Věděla jsem, že tady Zuzka Alcnauerová učí španělštinu a angličtinu, a znám se taky s Dančou Pětrošovou, ale co jsem registrovala mnohem víc byla reklama a firemní logo. Od začátku se mi strašně líbí. Už jenom ty barvy. Působí to mladistvě. Mám kamarády, kteří dělají v online marketingu, díky kterým tuším, jak by to asi mělo vypadat. Jílkovská prezentace se mi hodně líbí, navíc ty sympatické fotky lektorů na webu.

 

Byla jsi tu už někdy před pohovorem třeba za Zuzkou nebo na kurzu?

Poprvé to bylo až na pohovor. Byla to hodně příjemná zkušenost. Od začátku to na mě působilo tak, že tady není drsný supervizor a vedení jako člověk nad lektorem, ale někdo, kdo pomáhá. Ta podpora ze všech stran je hodně cítit v celé jazykovce. Takový dojem jsem získala ze stránek a s takovým očekáváním jsem sem poprvé přišla. Všechno se to naplnilo.



Jak se ti líbilo školení? Měla jsi už nějakou takovou zkušenost?

Neměla. Bylo to pro mě super v tom, že jsem se nemusela přeškolovat z něčeho jiného. Ze začátku pro mě ale bylo těžké se přeorientovat na dril. Řekne se osoba ty, lektor ukáže na tebe a já bych okamžitě říkala já. (smích) Postupně jsem si během školení zvykala a hned po prvním odučené hodině jsem si říkala, že mi sedí snad víc než komunikativní metoda! A to jsem si myslela, že to bude celou dobu naopak, protože s drilem jsem se nikdy před tím vůbec nesetkala.

 

Čemu se věnuješ ve volném čase? Vaření?

Vařím ráda, ale nemám vyloženě oblíbenou kuchyni. Byla jsem doma sama holka se třemi mladšími bratry, takže ono se to sejde. Musela jsem se vařit takové ty domácí a tradiční jídla, co mě učila mamka. Teprve až ve Španělsku jsem začala koukat po nových receptech a rozšiřovat si obzory. Hlavně zbožňuju dezerty.

Kromě toho mám ráda ještě ruční práce. Jsem většinou hodně trpělivá a to je na ruční práce potřeba. Dělat někomu nehty celé hodiny, vyrábět si domácí šperky, štrykovat a nějaké to krejčovství taky třeba zvládnu. Tohle mi vyplňuje čas, když zrovna neučím.



Máte nějaké dotazy? Napište nám!

JÍLEK

Jazyková škola

Štefánikova 2

602 00 Brno

Jazyková škola Jílek - Brno

Jací jsme a o co usilujeme


V Jazykové škole Jílek pohlížíme na jazykové kurzy očima studentů. Vše, co děláme, je zaměřeno na to, abyste dosáhli maximálního pokroku, cítili se příjemně a pozitivně motivováni. Jen tak může být výuka jazyka dlouhodobě efektivní a smysluplná. Díky více jak dvacetileté praxi nabízíme osvědčený a komplexní systém vzdělávání postavený na propojení drilové a komunikativní metody, který zajišťuje studentům ty nejlepší výsledky. Jazykové kurzy u nás probíhají celoročně ve třech semestrech.