Helena Kramářová | Lektorský tým | Jazyková škola Jílek Brno
608 33 22 10 kancelar@jsjilek.cz Dnes 9:00 - 12:00 - celý týden

Helena Kramářová

Čím víc se drilu věnuji, tím lepší mi přijde

Helena se němčině věnuje už od školky a spolu s hudbou je pro ni ideální kombinací i do budoucna. Většinu svého času dělí mezi výuku, muzea, archivy a knihovny, o kterých mluví jako o práci i netradičních koníčcích zároveň. U Jílka si okamžitě zamilovala atmosféru i styl výuky. "Když jsem byla v prváku na univerzitě, tak bych nějaký dril ocenila," dodává s úsměvem.

 

Čím jsi chtěla být, když jsi byla malá?

Úplně malá, to jsem chtěla být učitelka. Měla jsem doma třídnice, dělala jsem si zápisky, dávala známky. Sestra byla ve školce, já už ve škole, a takhle jsme si hrály. Pak mě to přešlo a chtěla jsem být psycholožkou. Když jsem pak ale psychologii na škole měla, přešlo mě. Respektive jsem přemýšlela, co bych mohla dělat, tak jsem si říkala, že němčinu. Hledala jsem pak něco k němčině a skončila jsem s ní a hudebkou.

 

Co tě odradilo od psychologie?

Asi šlo hlavně o učitelky, které jsem měla na němčinu a hudebku a pajdák. Měly na mě velký vliv.

 
Proč sis vybrala k němčině zrovna hudebku?

Dlouhé roky se věnuju hraní na různé nástroje jako klavír, flétna a tak různě. V poslední době jsem ještě začala hrát na varhany.

Učitelé se málokdy dostanou do Německa, nebo když se tam dostanou, tak už vůbec nechtějí učit nebo tam rovnou zůstanou.

 

Jak ses dostala k němčině? Pro většinu lidí je angličtina ten hlavní jazyk?

Německy jsem se učila už od druhé třídy, kdy jsme měli možnost jít do kroužku, a mě to strašně začalo bavit. Ve třetí třídě jsme pak dostali na výběr mezi angličtinou a němčinou, a protože se mi nechtělo učit něco nového, zůstala jsem u němčiny i přes odpor ze strany rodičů. Od té doby mě to nepustilo až do maturity. Na střední jsem z němčiny ale na chvíli vypadla, protože se tam dělala celá od začátku a dva roky nedělat v hodinách nic nebylo úplně ideální. (smích)

 

Chtěla jsi být učitelka, věnuješ se němčině a hudebce. Chtěla jsi jít učit někam do státní školy?

Dělala jsem hudební vědu, u níž se nepředpokládá, že bych někde učila. Spíš je to tak, že bych mohla přednášet dějiny hudby na konzervatoři nebo něco podobného. Ideální by bylo, kdyby šla spojit hudební věda s němčinou. Ona více méně hudební věda pochází z Německa a spousta materiálů je v němčině. Teď dělám doktorát z hudební vědy a učím němčinu hudební vědce. To je prozatím ideální forma.

 

Děláš i jiné jazyky než němčinu?

Zatím ne, ale měla jsem na střední angličtinu. Fakt jsem ji dělala jenom čtyři roky a všichni se tomu diví (smích). Přičemž to, co umím, jsem se naučila za první rok a půl se skvělou učitelkou, která pak šla na mateřskou. Hned po tom se nám začali střídat vyučující a šlo do kytek. Poslední rok se učitelky věnovaly jenom těm, co maturovali, a to už jsem se k angličtině nedostala vůbec. Myslím, že bych se jí potřebovala věnovat intenzivně nějakou delší dobu, abych se do ní dostala.

 

Ptám se angličtinářů, jak vidí výuku na státních školách. Jak to vidíš s němčinou?

To záleží na škole. Třeba za sebe můžu říct, že jsme měli velké štěstí na učitelku němčiny. Byla to ředitelka, učila vždycky jenom jednu třídu a tu si vypiplala k obrazu svému. Ve čtvrťáku jsme byli schopní mluvit úplně všichni a polovina třídy z němčiny i maturovala. Dokonce s námi do jisté míry i drilovala gramatiku. To je na školách hodně neobvyklé.
Druhá věc je, jak se učí němčina jinde. Na praxi jsme to měli docela fajn, ale učí se hodně česky. Sama jsem zkoušela učit německy a ze zpětné vazby jsem zjistila, že je to super. Je to o přístupu a složení třídy.

 

Myslíš, že je potřeba toho hodně zlepšit?

Zlepšovat je pořád co. Chce to zapracovat na výuce přízvuku, výslovnosti a podobných věcech.  Občas se najde někdo, kdo to učí, ale to jsou čestné výjimky. Občas jsou tam dost zásadní rozdíly. Často to souvisí i s tím, že se učitelé málokdy dostanou do Německa. Nebo když už se tam dostanou, tak pak třeba vůbec nechtějí učit, protože mají lepší uplatnění jinde. To je případ hlavně téhle mladší generace, co víc cestuje nebo jezdí na Erasmus. Někteří tam třeba i zůstávají.

 

Jak vidíš sebe? Odcestovat a nevrátit se?

Až dodělám doktorát, uvidí se. Baví mě to na ústavu hudební vědy, kde mám spoustu práce. Ale taky mě to baví v jazykovce, takže momentálně je to prostě ideální kombinace a dál si radši nic neplánuju. (smích)



Jak ses dostala k Jílkovi?

Dozvěděla jsem se o tom kamarádky Katky Kratochvílové, se kterou jsme spolužačky z germanistiky. A ta mě pořád lákala, že je to tu strašně super. Měla jsem ještě pár hodin v týdnu volných, tak jsem na poslední chvíli poslala životopis, přišla jsem na pohovor a už tu zůstala.

 

Jaký jsi měla první dojem, když jsi přišla?

Něco jsem slyšela, ale když jsme se o tom bavily s Katkou, tak jsem asi neposlouchala. (smích) Když jsem přišla, tak to bylo strašně zvláštní, protože jsem nebyla vůbec nervózní. Všichni jsou strašně milí, usmívají se a hned se o tebe postarají. Příjemná atmosféra i na samotném pohovoru mě na jednu stranu zmátla, na druhou hodně uklidňovala.

 

Jak jsi vnímala školení?

Myslela jsem, že to bude daleko horší. (smích) Když se to ale zrovna protáhlo a byli jsme tam tři nebo čtyři hodiny, tak už to bylo trošku náročnější. Seznámili jsme se všichni mezi sebou, vyzkoušeli jsme si učící techniky a dostali jsme spoustu zpětné vazby. Bylo to super a hodně důležité.

 

Jak se ti líbí dril?

Je to sranda. Čím víc driluju, tím mi to přijde lepší. Po hodině si často říkám, že je to super, jak to šlo. Člověk se musí dril naučit, ale jakmile to začne fungovat, je to super. Úplně ideální je podle mě ale střední cesta, protože dril se hodí hlavně do začátku. Když jsem byla v prváku na univerzitě, tak bych nějaký dril ocenila, abych si byla jistá v základech. V tomhle je jeho velká síla.

 

Čemu se věnuješ mimo jazykovku?

Jsem většinou v knihovně, muzeu nebo archivu, takže takovým krásným netradičním koníčkům. Do archivu chodím číst archiválie, protože mě to zajímá, po večerech píšu diplomku nebo dizertaci. V muzeu pracuju a v knihovně dělám věci do školy, takže ona to je zábava, ale vlastně práce. (smích) Ale samozřejmě když mám volno, tak jdu ráda na kafe, wafli a tak (smích). Hlavně mě ale baví hudba. Proto vedu dětský sbor, což je na odreagování super.



Máte nějaké dotazy? Napište nám!

JÍLEK

Jazyková škola

Štefánikova 2

602 00 Brno

Jazyková škola Jílek - Brno

Jací jsme a o co usilujeme


V Jazykové škole Jílek pohlížíme na jazykové kurzy očima studentů. Vše, co děláme, je zaměřeno na to, abyste dosáhli maximálního pokroku, cítili se příjemně a pozitivně motivováni. Jen tak může být výuka jazyka dlouhodobě efektivní a smysluplná. Díky více jak dvacetileté praxi nabízíme osvědčený a komplexní systém vzdělávání postavený na propojení drilové a komunikativní metody, který zajišťuje studentům ty nejlepší výsledky. Jazykové kurzy u nás probíhají celoročně ve třech semestrech.