Jan Jílek | O jazykové škole | Jazyková škola Jílek Brno
608 33 22 10 kancelar@jsjilek.cz Dnes 8:00 - 15:00 - celý týden

Jan Jílek

Zakladatel Jazykové školy Jílek Jan Jílek

Jazyky mi nesmírně pomohly i v psychologii

Psycholog, osobnostní kouč a zakladatel Jazykové školy Jílek angličtinu miloval už odmala. V rádiu poslouchal anglické stanice, přestože jim nerozuměl, a v páté třídě se sám přihlásil do jazykové školy. Ve svém životě nechává promlouvat intuici, vnímá energetické zóny a zabývá se spiritualitou. Inspiraci nachází po celém světě, a proto hodně cestuje. Sestavil učebnice drilové metody a jako lektor odučil tisíce drilových hodin. „Dril musí vést silná osobnost, která má nejen jazykový, ale i herecký talent," říká.

 

Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý?

Já už si to nepamatuji. I když vlastně ano. Když se mě na to ptali, tak jsem říkal, že bych chtěl blbnout. Jenom tak blbnout, nic vážného. A to se mi docela splnilo, řekl bych. (směje se)

 

Co jsi studoval?

Po gymnáziu, tehdy vlastně nebyla gymnázia, ale střední všeobecně-vzdělávací školy, jsem studoval psychologii.

 

Psychologie tě zajímala už střední? Byla to jasná volba?

Ne, ve skutečnosti jsem chtěl studovat archeologii, kterou jsem si sám pro sebe studoval. Otec mého kamaráda byl profesor Robert Konečný, do roku 1969 než ho odstranili, význačný psycholog a vedoucí katedry psychologie. To mě z nějakého důvodu ovlivnilo, i když jsem ho vlastně moc neznal.


Ne každý má pro učení drilu předpoklady, musí to být silná osobnost. Jde tam o talent, je to něco hereckého trochu, improvizačního, člověka musí napadat věci a musí mít odvahu a lásku.

 

Na co se v psychologii specializuješ? Profiloval ses už během studia?

V psychologii existuje takový časopis, který se jmenuje Zeitschrift für Grenzgebiete der Psychologie. Zabývá se hraničními oblasti psychologie, parapsychologií, prací s energií a léčitelstvím. To mě zajímalo vždycky. Za komunismu ale bylo mnoho věcí zakázaných, takže jsem psal do různých institucí po světě a škemral jsem, že jsem z komunistického státu a oni mi posílali různé publikace. Také jsem byl v kontaktu s jedním významným českým emigrantem Milanem Rízlem, který to v této oblasti dotáhl daleko ve Spojených státech. Prostě sháněl jsem už tehdy, co se dalo a potom jsem se tomu věnoval. Měl jsem jednoho takového významného učitele, mistra, léčitele a dneska se převážně věnuji alternativním přístupům. Víc pracuji s energií, léčitelstvím, než s psychologií, ale psychologie k tomu pořád hodně patří a jsem si vědom toho, že léčitelé, kterým chybí psychologické vzdělání, někdy dělají strašné chyby. Je to důležitá kombinace těchto dvou věcí.

 

Je to české specifikum nebo ses s tím, že léčitelé nemají vzdělání setkal i v zahraničí?

Myslím, že to je všeobecné, ale co je v Česku a podobných zemích specifičtější je, že je tam vždy mnoho psychologů, psychiatrů a lékařů, kteří považují alternativní přístup za naprosto neslučitelný s tím svým přístupem. Zatímco třeba ve Spojených státech je to propojenější. Psychologové jsou pořád ještě opatrní, ale je to propojenější. Třeba ve státě Rhode Island jsem se setkal s člověkem, který byl předseda psychiatrické společnosti a zároveň se zabýval proutkařstvím a jeho kolegové ho z toho čela nakonec vyštípali. Protože má vlastní zdroje peněz, zděděných, tak se dal na proutkařství a opustil psychiatrii. Psychiatrie je vždy konzervativnější než psychologie.

 

Jak ses v tomto oboru prosadil?

Vždycky mě to bavilo, a to je důležité, tam je ten motiv. Když jsem se přestěhoval z Brna do Prahy, což bylo někdy v roce 1994 nebo tak nějak, tak jsem měl hodně cizích důstojných klientů, cizinců z řad manažerů, mezinárodních právníků, diplomatů a tak dále. Pracoval jsem s nimi vždy psychologicky jako poradenský psycholog a postupně jsem do toho vkládal čím dál více toho energetického, léčitelského. Když mi důvěřovali po stránce psychologické, tak se nechali vést dál v té energii. Bylo to hrozně zajímavé, protože jsem měl za klienty opravdu vysoce postavené diplomaty, kteří byli velice rozumoví, ale práce s energií, léčitelství, rychle pomáhá - na rozdíl od psychologie. Tam se musí pracovat dlouho. Postup s energií je velmi rychle vnímatelný, takže oni to potom samozřejmě přijali, protože to fungovalo. Ale ten první krok vyžadoval důvěru vůči mně.

 

Jak to vypadá v současnosti? Máš své klienty, kterým se věnuješ?

Mám obrovské množství klientů. Jednu dobu jsem začal dělat takové skupinové semináře, kde jsem lidi učil jednu techniku založenou na práci s energií, která hodně pomáhá. Někteří z těch, kteří prošli kurzy a zajímalo je to víc, chtěli pokračovat dále. Záleží to hodně na talentu toho člověka a osobnostní kompatibilitě mezi ním a mnou. Mám vlastně seznam klientů, se kterými jsem pracoval individuálně, těch jsou stovky. Pracuji s nimi tak, že si je občas proměřuji, jeden po druhém. Já pracuji s virgulí, což je takový můj nástroj mezi rozumem a intuicí, cítěním. Myslím si, že se s ní dá pracovat na dálku, telepaticky, a prostřednictvím jí si lidi proměřuji. Když vidím, že je někdo ve špatném stavu - má málo energie, je obecně ve špatné zdravotní kondici, tak se mu ozvu a navrhnu, abychom udělali nějaké sezení. Buď léčitelsky zapracuji na jeho auře anebo se snažím, aby se lidé učili sami a nebyli závislí na léčiteli, a učím je tedy další techniky, které vyvíjím. Jezdím do různých míst, kde jsou silné energie a díky nim pomáhám.

 

Čemu dalšímu se věnuješ?

Je tam ještě pro většinu lidí těžko přijatelná věc. Myslím si, že s námi v tom prostoru, který obýváme, žijí neviditelné bytosti. Jednak duchové zemřelých nebo to, co zůstane, když člověk zemře, třeba nějaký energeticky silný učitel. Pak také bytosti z jiných časoprostorů - od těch se můžeme naučit spoustu triků, které já potom lidem předávám. V místech, kde je silná energie jsou právě přítomny tyhle bytosti. To už je pro většinu lidé těžce přijatelné, obecně ale roste počet lidí, kteří jsou ochotní s těmito interpretacemi nějak počítat a já jsem vždycky strašně opatrný, jestli je ta interpretace správná. Ale ty věci fungují a někdy se mi stane, že za mnou přijde nějaký manažer, který je úplně nadoraz, ale říká, že tomu nevěří, že ho ke mně poslala kolegyně. Tak na tom zapracujeme. Ten první účinek je strašně silný a ten člověk bývá přesycený, ale stejně řekne, že tomu pořád nevěří, považuje to za placebo. Ale funguje to, takže s tím zůstane a pomáhá mu to. Interpretace nejsou důležité, důležité je, že ta věc funguje, že je člověk schopen dostat se do dobré kondice a dokonce se v té kondici sám udržet, nezávisle na mně. S tím si hraji.

 

Pořád můžeš objevovat něco nového. Není to poznání, kterého bys dosáhl a tím to skončilo, že?

Ne, to rozhodně není, to by mě strašně nudilo. Baví mě, když se pořád postupuje dál. Jsem hodně intuitivní, časem se tam intuice samozřejmě rozvíjí, pokud s ní člověk pracuje. Fakticky se živím tím, co mě baví. Intuice mi říká, jaký další krok mám udělat. Když mi řekne jeď na toto a toho místo, tam se něco dozvíš, tak já ani nevím přesně, co se dozvím, ale jedu. A pak se třeba dozvím, že pracuji s konceptem vnímání nebo čtení budoucnosti, kde samozřejmě kvantoví fyzici už dávno opakují, že čas je relativní a budoucnost je naprosto stejně daná jako minulost. Náš rozum nám ale říká, že budoucnost není daná, že se teprve nějak vyvine a je docela pravděpodobné, že je to jenom vliv rozumu, který nám brání, abychom věděli o budoucnosti více. Strašně se spoléháme na rozum, protože taková je doba, ale je potřeba si vzpomenout, že dříve si lidé mysleli, že země je placatá a rozum představu o kulatosti země nedovolil. I když už tam ta zkušenost byla a někteří astronomové s tou myšlenkou přicházeli, tak pro rozum to bylo nepřijatelné. Stejně tak kvantoví fyzici přicházejí s koncepty existence na několika místech současně a relativitou, ale náš rozum to není schopen přijmout, protože je strašně konzervativní. S tím si hraji teď - jak organismus reaguje na to, když se začíná čtení budoucnosti otevírat. Organismus totiž dostane strach a v té chvíli se svírají určité svalové skupiny na těle, zabraňují proudění energie, a člověk se začne cítit blbě. S tím si teď hraji, jak daleko mě pustí můj vlastní rozum ve vnímání budoucnosti.

 

Abychom přešli zpátky k jazykům. Jsou jazyky v psychologii důležité?

Jazyky mi v psychologii obrovsky pomohly. V 70. letech mě formovaly knihy Carlose Castanedy, který je už dnes zapomenutý, ale v té době za komunismu to pro mě bylo nesmírně důležité. Daly se najít zdroje knih, ale všechny byly v angličtině.

 

Jak ses k angličtině dostal? Ve škole jste předpokládám měli ruštinu.

Ve škole ruštinu, na střední škole potom němčinu, protože už jsem angličtinu uměl. Angličtinu jsem miloval. Jako dítě jsem si hledal rádiové stanice a poslouchal jsem angličtinu, i když jsem tomu nerozuměl. Rodiče mě k tomu nevedli, tak jsem si v páté třídě našel jazykovou školu tady v Brně a tam jsem začal chodit. Tehdy to bylo tak blbé, že ani neexistovaly učebnice, učili jsme se z rusko-anglických učebnic.

 

Jak jsi pak dospěl k tomu, že jsi založil jazykovou školu? Jaký tam byl ten vývoj?

Bylo to těsně po pádu komunismu. Laďa Nepustil, ten co založil Nepustilovu jazykovou školu, byl můj spolužák a kamarád. Vytvořil v podstatě německý drilový systém a hledal někoho, kdo by mu to vymyslel v angličtině. Už někoho měl, ale ten mu potom utekl do Spojených států, takže mu dalo dost práce mě přemluvit, abych to udělal. Dělal jsem to hodně intuitivně, takže při tom psaní té původní učebnice jsem se sám musel tu gramatiku naučit, protože jsem v tom naprosto plaval. (směje se) Bohužel se stalo, že jsme se rozešli. Možná to bylo způsobeno i tím, že jsme oba byli dosti silné individuality. On si nechal němčinu, já jsem si nechal angličtinu, ovšem já jsem to udělal radikálně a rychle, protože jsem byl zahnán nepřijatelnými podmínkami do rohu. Ani ne tak nepřijatelnými pro mě, ale spíš pro prvního lektora, kterého jsem tehdy měl. Chtěl mu dát hrozně nízký plat, čímž mě strašně naštval, takže jsme se rozešli.

 

Jak to pokračovalo dál?

Potom jsme zase začali, když jsem se přestěhoval do Prahy a rozjel jazykovku, pracovali jsme i společně, ale přestalo mě to potom bavit. Rozjel jsem to a jemu to pak opatroval nešika, který to nechal zaniknout. On potom zemřel, přes noc pracoval a skoro nespal, zřejmě měl selhání srdce. Pak jsem dával dohromady učebnici drilu, hodně jsem všechno zjednodušil a ještě jsem vytáhl ze strašně důležité knížky Living English Structure výborné triky na pochopení gramatiky. Vytáhl jsem z toho věci, které potom lidem hodně pomohly. Celá ta škola se posouvala, že když drilovou metodu učili nejazykáři, tak byli spokojení, protože je to zjednodušené a odpovídalo to jejich menším znalostem. Vždy když se toho začali více chytat jazykáři, tak ti tu drilovou metodu považovali za méněcennou a snažili se tam vložit více komunikativní metody. Ne každý má pro učení drilu předpoklady, musí to být silná osobnost. Jde tam o talent, je to něco hereckého trochu, improvizačního, člověka musí napadat věci a musí mít odvahu a lásku. Kdo se v tom nevyžívá, tak nikdy lidi nestrhne. Lektorům to dává to důležitou zkušenost, zvládají ovládat skupinu lidí mnohem starších než jsou oni. Potom mohou dělat, co chtějí. Řada lektorů z těch mých časů se výborně umístila, jsou z nich generální ředitelé, jsou na významných místech. Chce to hodně velkou inteligenci a ještě větší sociální inteligenci.

 

Do kdy jsi v jazykovce figuroval?

Začalo to asi rok po revoluci, učil jsem první tři roky, pak jsem odešel do Prahy, ale celé jsem to vedl. Učil jsem v týdenních kurzech první čtyři hodiny, abych s lidmi navázal kontakt, protože lidé přijeli plni pochybností, jestli to bude fungovat, jestli to není nějaký podvod. Tehdy bylo čím dál více škol, které nic nenaučily, ale hodně slibovaly.

 

Čemu se věnuješ, když nepracuješ?

Já výhradně pracuji, nedělám nic jiného, než pracuji. (směje se) Pořád bych pracoval a úplně bych se odrovnal, takže jsem si najal jednoho kolegu psychologa, který má invalidní důchod a funguje jako můj kulturní atašé. Když jsem v Praze, tak mi vyhledává různé zajímavé kulturní programy a doprovádí mě na ně. (směje se) Je to docela kuriózní, ale já jinak pořád pracuji. Jsem si vědom toho, že bych zvockl, vyhořel. Občas mi intuice řekne, že bych měl někam vyrazit, takže jsem by půl roku v Bostonu, potom jsem byl v Londýně, což je energeticky také strašně důležité město. Loni jsem byl tři týdny v Bankoku, pak měsíc na Tahitách a na zpáteční cestě jsem se na čtrnáct dní zastavil v Buenos Aires. To je další věc, kterou se zabývám, studuji ty energie na místě. Letos jsem už málem jel do Francouzské Guyany studovat energie a neviditelné bytosti, ale zjistil jsem, že ty bytosti jsou ochotny se přemísťovat na dobrá energetická místa za mnou.

 

Jak vidíš svoji budoucnost? Máš nějaké plány?

Jsem teď novopečený důchodce. (směje se) Strašně mě teď zajímá problém budoucnosti, jestli je možné s rozumem vyjednat nahlížení do budoucnosti. Hraji si s odporem organismu proti té možnosti vnímání fyziky. Kvantoví fyzici nejsou zas taková ořezávátka, aby to říkali pro nic za nic. (směje se) Je s tím také spojená jedna věc. Já sázím na sporty, kurzové sázky a mně to dost vychází. (směje se) Prakticky mě zajímá, jestli je na to sázení možné vyzrát. Jsou lidi, kteří na to vyzrát dokázali. V tom je pro mě velký duchovní spřízněnec Michal Horáček. Teď jsem třeba sázel na to, že nejúspěšnější politická strana kandidující do Evropského parlamentu bude TOP09, což mělo pravděpodobnost asi 1:50 a oni to skoro vyhráli. Prohráli o jednu desetinu procenta s ANO. Fascinuje mě, do jaké míry je možné se strefovat do budoucího vývoje.

 

Takže tvoje budoucnost je v budoucnosti.

Ano. (směje se) Chci odhalit, jak to je, jestli nás rozum do budoucnosti pustí.



Máte nějaké dotazy? Napište nám!

JÍLEK

Jazyková škola

Štefánikova 2

602 00 Brno

Jazyková škola Jílek - Brno

Jací jsme a o co usilujeme


V Jazykové škole Jílek pohlížíme na jazykové kurzy očima studentů. Vše, co děláme, je zaměřeno na to, abyste dosáhli maximálního pokroku, cítili se příjemně a pozitivně motivováni. Jen tak může být výuka jazyka dlouhodobě efektivní a smysluplná. Díky více jak dvacetileté praxi nabízíme osvědčený a komplexní systém vzdělávání postavený na propojení drilové a komunikativní metody, který zajišťuje studentům ty nejlepší výsledky. Jazykové kurzy u nás probíhají celoročně ve třech semestrech.