Anna Šurganová | Jazyková škola Jílek Brno
608 33 22 10 kancelar@jsjilek.cz Dnes 13:00 - 16:00 - celý týden

Anna Šurganová

anna-surganova

Není důležité říci všechno správně, ale umět komunikovat

Ředitelka kvality výuky a lektorka angličtiny, italštiny a supervizorka Anička snila o kariéře právničky, nakonec ji ale osud zavál do Itálie, kde se zamilovala nejen do italské pohody, ale také cizích jazyků. Právě tento pobyt ji pak nasměroval ke studiu učitelství a zároveň jí ukázal způsob, jakým by měl lektor přistupovat ke studentům. “Lidé se musí na hodinu těšit. Když mají dobrou náladu, tak pojmou mnohem více informací,” říká lektorka, která se kromě cizích jazyků ráda věnuje čtení nebo tanci.

 

Co v jazykovce děláš a jak dlouho tady pracuješ?

Učím angličtinu a italštinu. Na přelomu roku 2014 a 2015 jsem absolvovala všechna úvodní školení a od února 2015 učím v kurzech.

 

Pamatuješ si, jak ses cítila, když jsi poprvé přišla do Jazykové školy Jílek?

Velmi dobře. Už od výběrového řízení jsem věděla, že je to tady super a že tady chci pracovat. Vlastně jsem to tak cítila už podle inzerátu a podle toho, co jsem slyšela o Jílkovi předtím. Obě kola pohovorů mě v tom jen utvrdila.

 
Pracovala jsi někdy předtím v jazykovce?

Ano, pracovala a stále pracuji i v jiných jazykovkách. Většina z nich je ale mnohem menší než Jílek, případně jsou méně známé či méně renomované. V Jílkovi jsem také musela projít jednoznačně nejtěžším pohovorem, jaký jsem zažila. Bylo to na velmi vysoké úrovni.

Dobrá atmosféra je důležitější. Lidé se musí na hodinu těšit, protože když mají dobrou náladu, tak pojmou mnohem více informací.

 

Chtěla jsi být vždycky lektorkou?

Ne, nikdy. Teda vlastně jo, když jsem byla malá, tak v osmi letech (směje se). Ani nevím, jak jsem se k tomu potom dostala. Nejprve jsem chtěla být veterinářkou, pak právničkou, ale to mi nevyšlo. Nakonec jsem skončila u jazyků, protože mě bavily a vždy mi šly lehce, ale nikdy jsem si nepředstavovala, že je budu učit. A jsem tady.

 

Kde ses naučila anglicky a italsky? Studovala jsi tyto jazyky?

Studovala jsem učitelství italštiny. Angličtinu vystudovanou nemám, ale učila jsem se ji od třetí třídy na základce. Byli jsme tehdy první výběrová třída, která měla intenzivnější výuku jazyků. A pak se se mnou táhla němčina a angličtina přes střední školu až na vysokou. Po neúspěšných přijímačkách na práva jsem zůstala bez školy, tak jsem se začala učit italsky a odjela do Itálie. Odešla jsem, abych se naučila nový jazyk – a nakonec italštinu učím.

 

Proč sis vybrala zrovna Itálii?

Protože v Itálii žila moje sestřenice. Víceméně jsem byla vyexpedována rodinou, protože už se na mě doma nemohli dívat, jak bezcílně trajdám (směje se).

 

Tak se rozhodli, že pojedeš do Itálie?

Ano, odjela jsem na rok, a když jsem se vrátila, tak jsem zkusila znovu přijímačky na práva. Zároveň jsem se ale přihlásila i na angličtinu a italštinu. A nakonec jsem zůstala u italštiny. Asi to byl osud. Všichni mi říkali, že nikdy nebudu moct být učitelka, protože jsem strašný tyran, ale očividně nejsem. (směje se) Lektorství je super, baví mě to.

 

Jak si myslíš, že by měl vypadat ideální učitel? Co by měl umět?

Měl by umět vytvářet ve třídě dobrou atmosféru. Je důležité, aby byl zároveň přísný, ale jen v tom smyslu, aby se studenti na hodinu připravovali. Dobrá atmosféra je důležitější. Lidé se musí na hodinu těšit, protože když mají dobrou náladu, tak pojmou mnohem více informací. Je to takové přirozené pozvolné učení. Ideální lektor by měl také mít smysl pro humor, být profesionální, mít znalosti a umět je předávat. Aby to bylo spíš takové nezávazné povídání a uvolněné učení než “otevřeme si tuto stranu, naučíme se tuto gramatiku a splníme tuto lekci”. V tom mě inspirovala právě Itálie, myslím, že mě velmi ovlivnila ve způsobu, jak učím.

 

Ty jsi v Itálii učila?

Neučila. Ale když jsem odjela do Itálie, tak jsem prošla tím procesem, který spoustu lidí děsí. To, že někam odjedu a vůbec neumím jazyk, že se ho musím učit. Potom člověk pochopí, že není nejdůležitější říct něco správně, ale umět komunikovat tak, aby tě ten druhý pochopil a abys dosáhla toho, co v konečném důsledku chceš.

 

Ovlivnil tě ve způsobu, jak učíš, také nějaký konkrétní učitel, ať už ze základky nebo z pozdějších studií?

Určitě, jako svůj vzor mám učitelku ze základní školy, která mě nejvíc namotala na jazyky. Učila mě angličtinu od třetí až po devátou třídu. Byla do jazyka strašně zapálená, měla všechno krásně nachystané. O všem uměla vyprávět, a když chtěl někdo něco navíc, tak mu vždy měla co dát. Pamatuju si na ni dodnes a nikdy v životě na ni nezapomenu.

 

Máš také nějakého studenta, na kterého si ráda vzpomeneš?

Určitě si ráda vzpomenu na dva studenty, které jsem připravovala na zkoušku FCE. Zkoušky se báli, ale nakonec ji oba udělali. Dokonce myslím, že lépe než já, když jsem ji dělala. (směje se) Potom si ráda vzpomenu na ty, kterým jde učení se mnou přirozeně, protože jsme na stejné vlně. Mě takto jazyky šly vždycky, nikdy jsem se je účelně neučila, a když jsem se musela něco učit nazpaměť, tak jsem to brzo zapomněla. Musela jsem se vše naučit v praxi, tím, že jsem jazyk používala. Ale určitě mi nevadí, když jsou studenti pomalejší. Zjistila jsem o sobě, že mám trpělivost vysvětlovat něco desetkrát a od začátku, dokud to studenti nepochopí.

 

Dřív jsi takovou trpělivost neměla?

Já byla vždycky strašně netrpělivá. Na střední jsme měli učitelku matiky, která někdy vysvětlovala příklad, popsala u toho dvojtabuli a my jsme tomu třeba nerozuměli. Ona řekla, že to nevadí, celou tabuli setřela a prošla to s námi znovu. A tak to dokázala udělat třikrát po sobě, než jsme to dokázali pochopit. Podle jejího vzoru nechci jít ve výuce dál, dokud nevidím, že tomu studenti aspoň minimálně rozumí a že se jim to pomalu usazuje.

 

Když teď necháme učení a jazyky stranou, co děláš ve svém volném čase?

Čtu. (směje se) V podstatě jsou to zase cizí jazyky, protože se snažím všechno číst v angličtině. Hlavně současnou americkou literaturu, young adult a new adult – ono se to těžko překládá do češtiny. Je to literatura hlavně pro mladší generaci mezi dvaceti a třiceti lety. Ano, přiznávám se, je to většinou romantika. (směje se)

 

Věnuješ se tomuto tématu také ve škole?

Nene, jen sama pro sebe ve volném čase. Sem tam píšu recenze, jsem zaregistrovaná na jedné stránce o čtení knížek. Popravdě mi to bere většinu volného času, když nejsem v práci nebo ve škole, tak čtu. A když náhodou nečtu, tak se snažím cvičit, většinou jógu nebo běhám, abych svůj program trošku zdynamizovala.

 

Máš kromě toho nějaký dlouhodobý koníček, který tě provází po většinu tvého života?

Tanec. Ale to je koníček, kterému se věnuji s mezerami, podle příležitosti. Ale strašně mě baví.

 

Jaký typ tance?

Naposledy jsem se věnovala společenskému tanci.

 

Vracíš se ve volném čase do Itálie?

Ano, já byla v Itálii celkem třikrát na delší dobu. Poprvé jsem se díky sestřenici starala o domácnost známých, kteří často cestovali. Pak jsem se vrátila do Itálie na Erasmus v Benátkách. To bylo nejlepší období mého života! Poznala jsem tam spoustu lidí a paradoxně se mi enormně zlepšila angličtina. Byla jsem v erasmácké komunitě, ve které nebyl žádný jiný Čech nebo Slovák. Celých pět měsíců jsem v podstatě nekomunikovala s nikým slovensky. Přepínala jsem mezi angličtinou a italštinou, a to téměř permanentně, protože mě všichni používali jako tlumočníka, když měli nějaký problém. Takže jsem se naučila velmi dobře používat oba jazyky a od té doby se toho držím.
Byla jsem taky na pracovním pobytu v Miláně. Tam jsem pracovala více s češtinou, protože jsem získávala praxi v Czech tourism, národní turistické agentuře.

 

Neláká tě Itálie tak, že bys tam chtěla zůstat?

Já si vždycky říkám, že je v Itálii všechno tak krásné, tak nádherně bizarní a šílené. Potřebuju se tam pravidelně vracet, ale žít bych tam nemohla. Když je tam člověk dočasně, dokáže zavřít oči nad tím, co se tam děje a jak funguje celý systém. To jde, když ten systém není tvůj a nemusíš v něm natrvalo žít. Ale kdyby měl být můj, tak bych asi zešedivěla. Italové mě naučili určité dávce tolerance a uvolnění, ale na jejich úroveň se asi nechci nikdy dostat.

 

Takže ideální je kombinace střední a jižní Evropy?

Určitě. Středoevropani by měli myslet na to, aby byli uvolněnější, a Italové by si měli vzít něco z toho středoevropského – mít přesnost a dbát trochu víc na věci kolem sebe.



Máte nějaké dotazy? Napište nám!

JÍLEK

Jazyková škola

Štefánikova 2

602 00 Brno

Jazyková škola Jílek - Brno

Jací jsme a o co usilujeme


V Jazykové škole Jílek pohlížíme na jazykové kurzy očima studentů. Vše, co děláme, je zaměřeno na to, abyste dosáhli maximálního pokroku, cítili se příjemně a pozitivně motivováni. Jen tak může být výuka jazyka dlouhodobě efektivní a smysluplná. Díky více jak dvacetileté praxi nabízíme osvědčený a komplexní systém vzdělávání postavený na propojení drilové a komunikativní metody, který zajišťuje studentům ty nejlepší výsledky. Jazykové kurzy u nás probíhají celoročně ve třech semestrech.